Když před 16ti lety vyjelo první Colnago Olympic Master s rovnou vidlicí, jistě nikdo z vedení firmy netušil jak těžké chvilky připraví některým cyklistům při rozhodování jestli "klacek" nebo "rohlík".

Vidlice od Colnaga byla ocelová a vůbec nepružila, takže její plus bylo pouze v lepší ovladatelnosti kola. Možná i proto si rovné vidlice na kolech své právo existence vybojovávaly dlouho. Jejich použitelnost se vzhledem ke snížené pohodlnosti omezovala pouze na kratší závody, časovky a kriteria.

Hlavní boom rovných vidlic přišel teprve používáním nových materiálů, nejprve hliníku a později především karbonu.

Rozdíl mezi zahnutou a rovnou vidlicí spočívá (vedle tvaru) ve vlastnostech. Zahnutá vidlice pruží v místě ohybu, zatímco rovná v krčku. Rovná vidlice je rychlejší, což je dáno geometrií - vhodnějším momentem předsazení osy kola před tečnou hlavové trubky.

Většina výrobců dnes nabízí své rámy s oběma typy vidlic. Jako materiál pro výrobu se používají ocel, hliník karbon a titan.

Rovná vidlice se hodí hlavně pro časovky a kritéria, zahnutá naopak nejlépe poslouží při dlouhých závodech a švizích, dlouhém triatlonu a na horším povrchu. Závodníci nejčastěji nasazují rovné vidlice v kopcovitých a horských etapách. Jarní klasiku na kostkách Paříž-Roubaix naopak raději absolvují s "rohlíkem".