.

TopList

TOPlist

Freestyle II. - flatland, street, dirt a vert

V minulém díle našeho malého seriálu o freestyle jsme se poohlédli za historií a dnes si vysvětlíme o čem to vlastně všechno je. Vysvětlíme si jednotlivé disciplíny a zároveň si povíme co musejí splňovat kola na kterých budete všechny ty kousky zkoušet.

První z disciplín je FLATLAND. Jezdí se kdekoliv kde je trochu volné rovné plochy bez nerovností, stejně jako ostatní freestyle disciplíny se může jezdit i v uzavřených prostorách, halách nebo tělocvičnách. Kdo se na flatland chvilku dívá, asi se bude divit jak jsem mohl tvrdit, že se freestyle vyklubalo z BMX. Hlavním cílem jezdců flatu není rychlost, ale kvalitní zvládnutí těžkých triků, obratů na předním i zadním kole, protáčení celého kola kolem osy řídítek, udržení rovnováhy při stání na místě (na jednom kole), jízdy v obloucích s protáčením řídítek a dalších. Kvalita provedení se při soutěžích boduje. Na jezdce je při flatlandu kladen nárok především na cit pro rovnováhu a zkušenosti s prováděním jednotlivých figur.
Kola pro Flatland bývají oproti ostatním disciplínám lehčí a kratší, mají hodně vykrojená řídítka, výrazně nahoru prohnutou spodní rámovou trubku, mají široké stupačky (které jsou nejvíce používány právě při flatlandu, při stání na nich jezdec udržuje kolo v pohybu odrážením - odšlapáváním - pláště). Flatlandová kola mají také menší převodníky a jezdí-li se s nima v uzavřených prostorech, mohou být opatřeny i plášti světlejších odstínů, vždy s hladkým vzorkem. Kolo musí mít možnost několikerého protočení řídítek aniž by se zamotal bowden (systém Twister).

Další disciplínou, neméně oblíbenou, je STREET. Oproti flatlandu se liší používáním překážek, ať už umělých nebo přirozených. Jezdí se přes lavičky, obrubníky, schody, zídky a zábradlí a na speciálních drahách (nejčastěji skejtparky), kde jsou umělé skoky, půlrampy, minirampy, slidy, funboxy aj. Některé prvky prováděné při streetu (salta, skoky s protáčením řídítek, atd.) jsou také často užívány při disciplíně dirt.
Kola pro street jsou více namáhána než u flatlandu, proto jsou kladeny větší nároky na pevnost a odolnost rámů i komponentů. Rámy jsou většinou ocelové (CrMo), často speciálně zesilované. Komponenty často ani nepřipomínají cyklistické součástky, převodníky jsou i 4x tlustší než normálně, ráfky jsou vícekomorové a mnoho součástí je vícedílných (řídítka, kliky).

O něco více skákavou disciplínou je potom DIRT (nebo také Dirt Jump). Triky jsou prováděné ve vzduchu, při výskoku. Patří mezi ně například různé otočky, salta, "No foot no hand" skoky (jezdec se při něm ocitne bez kontaktu s kolem), skoky s protočením řídítek, skoky s protočením celých kol atd. Často se provádí celá série skoků na speciální dráze, tzv. TRAILu.
Na dirtové kolo jsou kladeny stejné nároky ohledně pevnosti a odolnosti jako na kolo pro street. Oproti němu ovšem není vybaveno stupačkami, bývá bez přední brzdy a je opatřeno pláštěm s hrubým vzorkem.

Poslední a také nejnáročnější disciplínou je VERT. Jedná se vlastně o dirt (používají se obdobné triky a kola), ovšem s rozdílem, že se jezdí pouze na jedné rampě. Ta je mnohem větší a vyšší a jezdce "katapultuje i několik metrů vysoko nad svou hranu. V našich končinách jsou rampy pro vert poměrně vzácné, proto se ani tato nebezpečná disciplína netěší takové popularitě jako předchozí tři.

 
rockmachine.webgarden.cz by Zdeněk Bárta (c) copyright 2006-