.

TopList

TOPlist

Doping

Chránit před dopingem sport či sportovce?

Dopingová aféra koulaře Mence znovu po čase rozvířila diskusi ohledně používání různých podpůrných látek ve vrcholovém sportu. Samotnému atletovi jde vpravdě o život (tedy ten sportovní), neboť se nad ním vznáší hrozba doživotního zákazu činnosti. Nejedná se totiž o první prohřešek proti povolenému složení moči. Ale ať už to s oním nešťastným norandrosteronem bylo jakkoli, ukazuje se nicméně, že současné pojetí dopingu v sobě skrývá četná úskalí.

Prvním problémem je určení zakázaných látek. Jejich seznam je již dnes pořádně dlouhý a každým rokem na něm přibývají další a další položky přímo úměrně tomu, jak roste dovednost sportovních lékařů využívat poznatků biochemie ke zvýšení výkonnosti svěřených robotů, resp. sportovců. Schopnost orientovat se tak ztrácejí nejen samotní sportovci, ale i jejich doprovod.

K tomu se přimyká také otázka stanovení povolených hladin jednotlivých látek v těle. Zvláště ošemetné jsou případy látek, které se (jako v Mencově kauze) v lidském těle přirozeně vyskytují a jako corpus delicti tak slouží pouze nadlimitní naměřená hodnota.

Velice nedokonalé je i samo provádění dopingových kontrol. Kromě značné finanční nákladnosti je jeho nevýhodou i velká časová náročnost, která umožňuje provádět kontroly pouze následně. K prokázání dopingu dojde často až po několika měsících od konání sportovního klání, jehož výsledek je tak relativně dlouhou dobu pouze prozatímní.

Posledním a možná nejvážnějším problém je systém odpovědnosti a postihu. Odpovědnost za doping je totiž vybudována na presumpci viny, což je v naprostém protikladu k moderní koncepci jakéhokoli trestání (soudního, správního, disciplinárního, …). Pokud tedy sportovec neprokáže, že se látky do jeho těla dostaly bez jeho zavinění, má smůlu. To je alarmující zejména vzhledem k relativně citelným postihům (několikaleté, popřípadě doživotní zákazy činnosti), které se v době profesionálního sportu de facto rovnají trestu zákazu činnosti udělovanému v trestním řízení soudním. Většina žalob proti takovýmto rozhodnutím sportovních federací by u řádného soudu měla velkou naději na úspěch, což se nedávno potvrdilo v případě německé atletky Krabeové.

Co tedy dělat? V prvé řadě je dle mého názoru nutné oprostit se od iluzorního pohledu na dnešní vrcholový sport. Veškeré principy olympismu hraběte Coubertina již byly bezesporu opuštěny přesně v den, kdy se sport stal profesionální záležitostí. Je vůbec podivuhodné, jak označení "profesionál" proniklo do našeho slovníku téměř jako synonymum pro čestného a dokonalého sportovce. Ale profesionál je ten, koho sport živí a tečka. Nějaké ideály zde nemají místo, jde přece jen o peníze (a to nejen sportovcům, ale také - a to bohužel především - médiím a sponzorům). Vrcholový sport je již delší čas pouze součástí show-businessu, vedle zábavních parků, filmu, hudby, televize atd. Nad tím není třeba plakat, je jen třeba si to jasně a nahlas říci.

Stejně tak dnešní špičkoví sportovci nejsou ztělesněním renesančního či antického ideálu lidské krásy, a když tak jen po několik let. Po skončení závodní kariéry se z nich v mnoha případech stávají vpravdě trosky trpící následky mnohaletého jednostranného přepínání organismu. Heslo "sportem k trvalé invaliditě" dnes platí více než kdy jindy.

Jaké místo zde tedy má snaha dopingových komisařů? Původní sportovní ideály byly již beztak obětovány na oltář neregulované touhy po zisku. Škála různých druhů podpůrných látek je natolik pestrá, že stejně není možné všechno uhlídat. Bylo by proto dle mého soudu nejlepší omezit problematiku dopingu pouze na zákaz látek, které jsou škodlivé lidskému zdraví. Jestliže některé látky tělu neškodí, není důvodu jejich užívání zakazovat.

Jiří Kmec

Dopingové látky a zakázané postupy

I. Zakázané skupiny látek

A.

Stimulancia

B.

Zástupci: Amfetamin, efedrin, kofein, kokain, pseudoefedrin, alkohol

Cílová tkáň:

Mozek

Účinky:

Psychické a psychomotorické

mechanismů proti přetížení - efekt „odstranění plomby“.

: Odstraňují subjektivní pocit únavy, navozují euforii. Dochází k odblokování ochranných

Celkové

: Zvýšení bazálního metabolismu, nárůst podílu tuků na celkové úhradě energetické spotřeby (zejména v klidu).

Nežádoucí následky:

Závislost

skupiny v různé míře návykové. Některé z tohoto důvodu dokonce spadají pod působnost zákona o návykových látkách

(Amfetamin, Efedrin, Kokain).

: Vzhledem k působení na mozek a pozitivně vnímanému subjektivnímu působení jsou všechny preparáty z uvedené

Psychická onemocnění

psychických onemocnění – nejčastěji depresí, ale i paranoidních bludů. Téměř pravidelně působí narušení mentálních funkcí,

zejména schopnosti koncentrace a paměti.

(amfetamin, efedrin, kokain, alkohol): Dlouhodobé užití má podíl na vzniku či odblokování závažných

Poškození srdce

podobného typu je vysoce reálný. Přibližně jeden ze čtyř infarktů myokardu ve věkové skupině od 18 do 45 let lze údajně přičít

na vrub pravidelnému užití kokainu!

Možnost zneužití stimulancií v cyklistice jsem až do nedávna považoval za víceméně okrajovou a nezajímavou (mimo kofeinu,

který byl stejně v letošním roce vyjmut i z limitovaných látek). Podle studií nemají přímý vliv na velikost podávaného výkonu a

tak jsem občasné pozitivní nálezy považoval buď za neznalost či neukázněnost závodníků (pseudoefedrin, kokain) nebo

přecenění a určitý mýtus (kofein).

Podle určitých náznaků však v současné době soudím, že zneužívání je mnohem rozšířenější, a to nikoliv období závodním, ale

zejména v období objemové přípravy, a to z jiných důvodů, než je přímé zvýšení aktuálního výkonu.

První důvod je odclonění pocitu únavy. Délka profesionálních závodů vyžaduje trvání objemové tréninkové jednotky od 5 do 7

hodin. To již nutně naráží na limity únavy centrální mozkové soustavy, jak bdělostní, tak motivační, ale zejména

psychomotorické. Vzhledem k tomu, že hlavním rozvojovým faktorem u vytrvalostního objemového tréninku je počet svalových

kontrakcí v nepřerušované řadě (hodina zátěže při kadenci 100/min = 36000 svalových stahů!) , je prakticky nemožné nahradit

dobu trvání supervytrvalostní jednotky nějakým jiným motivem, který by byl více v rámci přirozeného rozsahu CNS - například

intervalovým nebo několikafázovým tréninkem. Že se jedná o problém klíčový svědčí zprávy o pokusech prodloužit kvalitní zátěž

pomocí elektrické svalové stimulace, která na činnosti CNS závislá není. S potlačením pocitu únavy a euforizujícími účinky

stimulantů je spojena i snaha nahradit jimi případný pokles motivace.

Druhý motiv zneužití je snaha o ovlivnění tělesné hmotnosti. Uplatňuje se tu nejen zvýšení bazálního metabolismu, ale i

souvislost euforizujícího efektu se snížením pocitu hladu a chuti k jídlu. Známý je abusus u modelek a hereček, stejné důvody

lze předpokládat i u cyklistů, majících problémy s váhou.

Indiciemi pro výše uvedené úvahy jsou jednak občasné pozitivní dopingové kontroly, jednak ale i v poslední době se množící

úmrtí aktivních profesionálů na srdeční příhody a zároveň hospitalizace nebo léčení pro psychické problémy (velmi často se

přitom jedná o stejné osoby). U kardiálních obtížích je velmi pravděpodobný souběh s vedlejšími efekty jiných dopingových

látek – anabolických steroidů, narkotiky, STH a EPO.

C.

: Studie prokazují výrazně vyšší procento infarktu myokardu mezi koikainisty, předpoklad pro jiné látkyNarkotika

D.

Zástupci: Morfin a jeho deriváty zejména kodein, heroin

Cílová tkáň:

Mozek a jeho speciální opioidní receptor, přirozeně určený pro endorfiny.

Účinky:

Hlavním efektem narkotik je zablokování pocitu bolesti, a to jak po stránce tělesné reflexní reakce – krevní tlak, puls atd., tak

subjektivního hodnocení jako nepříjemného pocitu. Vedlejším efektem je vznik umělého stavu blaženosti, odosobnění a

eliminace negativních emocí.

Nežádoucí následky:

Závislost

látky této skupiny se vztahuje jak zákon o opiátech, tak zákon o návykových látkách.

: Stejně jako u preparátů skupiny A vyvolávají všechna narkotika jak somatickou, tak psychickou závislost. Na všechny

Ovlivnění vědomí

: V různé škále od psychického útlumu až po bezvědomí a zástavu dechu. Při předávkování smrtelné.

Snížení imunity

heroinu a morfinu.

Uplatnění narkotik ve vytrvalostní cyklistice je na první pohled ještě nepravděpodobnější než u stimulancií. Zdání ovšem může

klamat. Lze předpokládat, že i narkotika jsou v určitém procentu zneužívána, a to především v souběhu se stimulancii. Je

možné si představit jejich použití k utlumení pocitu bolesti svalů při dlouhodobé opakované námaze v objemové fázi přípravy,

výhodným se může jevit i stav navození odosobnění při dlouhé monotónní činnosti. Tlumivé vedlejší efekty mohou být

eliminovány právě současnou aplikací stimulancií.

Indicie jsou v případě narkotik raritní, spíše se pohybujeme na tenkém ledě analogií a spekulací.

E.

: Výrazné narušení zejména buněčné složky obranychopnosti je známé především u toxikomanů závislých naAnabolika

F. C.1 Androgenní anabolické steroidy (AAS)

Zástupci: testosteron

nortestosteronu=nandrolonu nebo jejich prekursory)

Cílová tkáň:

Svalová tkáň a její androgenní receptory. Předpokládá se receptor i v mozku - zatím nebyl nalezen.

Účinky:

Hlavním účinkem je zvětšení anabolické kapacity prakticky všech tkání – nejen svalové, ale například i kostní, vazivové, tukové

nebo kůže. Převaha působení na svaly vede k nárůstu svalové hmoty a síly, ale také k urychlení regenerace. Rozšíření

anabolického poolu může mít určitý pozitivní vliv i na červený krevní obraz – hematokrit a hodnoty hemoglobinu.

Nežádoucí následky:

Systémové a orgánové

komplikací, narušení rovnováhy vody a elektrolytů.

: Poškození jater, změna lipidového spektra (cholesterol, LDL) a z toho plynoucí riziko srdečních

Psychické

: Při užití euforie, agresivita, deprese, při vysazení i tady známky závislosti

Sexuální a reprodukční

po zvětšení clitoris, změny menstruačního cyklu. U mužů zmenšení varlat, vyhasnutí tvorby spermií (útlum hypofyzárních

hormonů - LH FSH). Po dlouhodobém užívání se považuje za prokázaný časný vznik karcinomu prostaty ve velmi agresivních

formách. U obou pohlaví změny libida, nejprve nárůst, později významný pokles. Všechny změny mohou být při dlouhodobém

užití trvalé.

Nárůst síly a urychlení regenerace je bezesporu lákavým efektem i pro vytrvalostní cyklistiku. Určitým problémem se může zdát

nárůst svalové hmoty i celkové hmotnosti a z toho plynoucí zvětšené nároky na zásobování kyslíkem, zvýšená spotřeba

sacharidů a zhoršení výkonnosti v kopcích.

Tato slabina je zřejmě obcházena tvrdým omezením příjmu potravy a zejména bílkovin. Protože AAS zároveň s rozšířením

metabolického poolu zlepšují i využití a regeneraci bíkovin, nedochází při snižování celkové hmotnosti při tvrdé dietě ke snížení

svalové síly a zpomalení regenerace. Subjektivní pocit hladu, který je anabolickými steroidy ještě podporován, může být

"přemostěn" pomocí stimulancií.

Indicie k této úvaze jsou občasné záchyty při dopingových testech (nejčasteji nandrolon jako preparát s nejdelším vylučováním

a proměnlivou farmakokinetikou).

Ve statistikách MOV a antidopingového výboru je jejich záchyt při dopingových kontrolách dvojnásobný oproti záchytu

stimulancií. Nakolik se na této statistice podílí frekvence zneužívání a nakolik podstatně delší poločas odbourání (AAS týdny,

stimulancia desítky hodin) je otazné.

C.2 Beta 2-agonisté

: U žen maskulinizace – od ústupu vlasové hranice a ztráty vlasů, přes změny charakteru ochlupení až

Zástupci:

Salbutamol

Cílová tkáň:

Svaly, receptor nejistý, jiný než AAS

Účinek:

Jedná se o preparáty primárně vyvinuté jako adrenergní beta2 mimetika, tedy preparáty selektivně působící na plicní receptory

adrenalinu a léčící příznaky bronchiálního astmatu. Experimentálně se zjistilo, že v dávkach vysoce překračujících léčebné má i

anabolické účinky na svalovou hmotu. Zároveň jeví některé efekty společné se stimulanty – psychický mobilizační efekt, zvýšení

svalového napětí a bazálního metabolismu. Přesný mechanismus anabolického efektu je neznámý.

Nežádoucí následky

:

Neurologické a psychosomatické

mnohonásobně překračujících léčebné).

: Třes, neklid, nespavost, vzácně zmatenost nebo deprese (vyplývá z dávek

Srdeční a oběhové

s určitou pravděpodobností může podílet na poškození srdeční svaloviny.

O možnostech zneužití salbutamolu můžeme uvažovat v analogii s daleko známějším zneužitím v kulturistice a jiných silových

sportech. Tam se tento preparát používá k udržení vybudované síly a svalové hmoty v intervalu od vysazení AAS do obnovení

tvorby LH (k poklesu LH dojde v důsledku negativní zpětné vazby při podávání analogů testesteronu a jeho derivátů).

Sabutamol nepůsobí na receptory pro testosteron a nemá tedy vedlejší účinky AAS. Kromě toho je rychlost jeho odbourání a

vyplavení z organismu mnohonásobně vyšší (poločas v desítkách hodin oproti týdnům u AAS)

G.

: Zrychlení pulsu, zvýšená spotřeba kyslíku, hypertenze. V souběhu s jinými preparáty (viz předchozí) seDiuretika

H.

Zástupci: Furosemid, acetazolamid, spironolacton, manitol

Cílová tkáň:

Ledviny

Účinek:

Převážná většina používaných diuretik působí na některou část vylučovacího kanálku ledviny. Zde změní propustnost pro hlavní

minerály krevní plasmy a jejich zvýšené vylučování sebou osmoticky „táhne“ i vodu.

Odlišným mechanismem působí manitol. Ten osmoticky přesouvá vodu ze tkání do oběhu a výsledné zvýšení cirkulujícího

objemu vede reflexní hormonální reakcí ke zvýšení produkce moči.

Nežádoucí následky:

Prudký pokles cirkulujícího objemu může vést k poklesu krevního tlaku a mdlobám. Zvýšení vylučování vody je provázeno

výrazným zvýšením ztrát solí a zejména draslíku. Rychlost vylučování jednotlivých iontů je nerovnoměrná, následkem disbalance

poměru iontů potom hrozí křeče. Nebezpečná je také aplikace diuretik při současném vysokém hematokritu. Další „zahuštění“

krve následkem ztráty určitého dílu její tekuté složky reálně ohrožuje mikrocirkulaci - především mozku, ledvin, popřípadě svalů

- mikroembolizací, v případě klidu nebo dokonce dlouhodobé vynucené polohy (syndrom turistické třídy) může vyústit v masivní

až smrtící embolizaci.

Na rozdíl od například kulturistiky, úpolových sportů nebo vzpírání má užití diuretik v cyklistice podstatně užší okruh „indikací“.

Nejsou totiž vhodná jako prostředek rychlého snížení hmotnosti, neboť snížení cirkulujícího krevního objemu je spojeno s velmi

prudkým snížením aerobní i maximální výkonnosti. Jako jediný důvod k použití tak zůstává snaha o maskování nebo naředění

dopingových látek z jiných skupin, zejména stimulantů a anabolik. Použití diuretik v souběhu s vysokým hematokritem, ať

vzniklým přirozeně dehydratací při výkonu, nebo arteficielně hrozí s velkou pravděpodobností závažnými zdravotními důsledky.

I.

Peptidové hormony, jejich mimetika a analoga

E.1 Choriongonadotrophin (HCG), E.2 Luteinizační hormon, lutropin (LH)

Zástupci:

HCG, LH

Cílová tkáň:

Varlata

Účinek:

Oba hormony stimulují vnitřně sekretorické buňky varlat k produkci

buněk) .

testosteronu (čímž zároveň zabraňují úbytku těchto

Nežádoucí následky:

Přímé nežádoucí účinky vyplývají z povahy preparátu jako cizorodé bílkoviny – alergické reakce od vyrážek po

anafylaktický šok. Sekundární vedlejší efekty jsou výsledkem hyperprodukce testosteronu a jsou tedy stejné jako u AAS.

O důvodech a metodách využití v cyklistice HCG a LH lze usuzovat z analogie se silovýmy sporty a kulturistikou. Tyto hormony mohou

být použity buď přímo pro svůj anabolický efekt stimulací produkce testosteronu, k překlenutí výpadku produkce vlastního

testosteronu po vysazení AAS a nebo k zabránění zmenšení varlat a výpadku produkce vlastního testosteronu při dlouhodobém užití

vysokých dávek AAS. Rozsah a frekvence zneužívání v cyklistice je obtížně odhadnutelný, zřejmě ale nebude velký pro relativně

vysokou cenu preparátu a přitom relativně malém účinku izolovaném účinku.

E.3 Kortikotropiny

Zástupci:

Adrenokortikotropní hormon (ACTH), tetracosactid

Cílová tkáň:

Kůra nadledvin

Účinek:

Stimulace kůry nadledvin k produkci kortikoidů a androgenů kůry nadledvin.

Nežádoucí následky:

Přímé

(viz. tam)

Frekvence zneužívání pravděpodobně není velká, byť studie zmíněná v "Medicina sportiva", hovořící o subjektivně lepším snášení

dlouhodobé submaximální zátěže, prováděná překvapivě na 16 profesionálních cyklistech naznačuje, že se s podobným užitím

minimálně experimentovalo. Důvodem je pravděpodobně lákavá možnost spojit efekty AAS (produkce korových anabolických

androgenů) s kortikoidy (usnadnění dlouhodobé submaximální zátěže) do jednoho preparátu.

: alergické reakce (podobně jako u předchozích). Nepřímé: v důsledku hyperprodukce zejména glukokortikoidů

E.4 Růstový hormon

Zástupci:

Somatotropin (STH, HGH)

Cílová tkáň:

Svaly, pojivová tkáň. Vazba je na jiný receptor než u AAS.

Účinek:

Na svaly podobný jako u AAS,s velkou pravděpodobností ale s menším nárůstem svalové hmoty. Na pojiva – chrupavčité

části kostry a vazivo má poměrně výrazný prorůstový efekt.

Nežádoucí následky:

Alergické reakce

.

Akromegalie

kloubů prstů. U kulturistů je navíc obviňován ze zmnožení závěsů břišních útrob a snad i vlastního střeva, projevujícího se

růstem břicha. Zřejmě se jedná o nežádoucí reakci kombinace STH a inzulinu.

Jako další vedlejší účinky se uvádějí otoky a zhoršení cilivosti na inzulin, tedy projevy cukrovky II typu.

Rozsah zneužití STH v cyklistice je nejistý. Nicméně vzájemná potenciace účinků s AAS, s možností výrazně snížit dávky a tedy i

vedlejší účinky a pravděpodobnost pozitivního dopingového nálezu, ale také pravděpodobný vyšší nárůst síly při nižším celkovém

vzrůstu hmotnosti budou vlastnosti velmi lákavé. Pro hovoří také zatím nestabilizovaná metodika hodnocení přirozené hladiny

metabolitů STH v moči (velmi kolísá) a nesnadné rozlišení metabolitů arteficiálních od přirozených (toto je zatím zřejmě možné jen

z krevního vzorku) a z toho plynoucí nižší pravděpodobnost pozitivního dopingového nálezu Proti širšímu zneužití bude zřejmě hovořit

poměrně vysoká cena preparátu.

– nadměrný nárůst některých okrajových chrupavčitých částí dospělé kostry – brady, lícních kostí,nosu,

E.5 Inzulinu podobný růstový faktor

Zástupci:

Inzulinu podobný růstový faktor (IGF-I)

Cílová tkáň:

Svaly, kůra nadledvin, varlata

Účinek:

Spolupracuje s STH, dohromady by měly mít výrazný anabolický efekt spojený ještě se stimulací produkce testosteronu.

Nežádoucí následky:

Alegické reakce (?)

Zprávy o tomto preparátu jsou zatím převážně na úrovni spekulací, rozšíření jeho zneužití je proto otazné.

E.6 Erytropoetin

Zástupci:

Erytropoetin (EPO), darbopoetin

Cílová tkáň:

Kostní dřeň, zárodečné buňky červených krvinek

Účinek:

Výrazně urychluje novotvorbu červenných krvinek. Tím spolu s dalšími preparáty "EPO technologie" zvyšuje přenosovou

kapacitu krve pro kyslík

Nežádoucí následky:

Embolizace

výrazně zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin v pomalu proudící žilní krvi a jejich putování do životně důležitých orgánů.

Toto riziko je dramaticky potencováno vagotonií vytvalostních sportovců (zpomalení tepové frekvence následkem

dlouhodobého vytrvalostního treninku). Sportovci jsou ohroženi zejména při dlouhých přesunech (syndom turistické třídy)

a nebo ve spánku. K takto vysoké hladině hematokritu by sice při "správně vedené" EPO technologii nemělo vůbec dojít

(přenosové vlastnosti krevního barviva se nad hct>0,53 již zhoršují), nekontrolovanému zvýšení hematokritu při

dehydrataci, ať už při zátěži a nebo v důsledku horečnatého či průjmovitého onemocnění, není možné zcela zabránit. U

supraklinických (tedy vyšších než léčebných) dávek EPO, které je nutné při EPO technologii podávat, nelze také s

naprostou jistotou kontrolovat efekt. Následkem embolizace do plic či raritně mozku jsou život ohrožující komplikace či

přímo smrt.

: Zvýšení hematokritu přes hranici zhruba 0,55 až 0,6 (t.j. podíl "netekuté" složky krve větší než 55 - 60%)

"Mnichovské srdce"

chronických pijáků obrovských dávek piva. Následkem zmnožení cirkulujícího objemu krve (tzv. hypervolemie), v

původním případě následkem vypití výrazně většího objemu tekutin, než stačí ledviny vyloučit, dojde po dlouholeté

expozici následkem přetížení k mohutnému rozšíření srdce, a to jak srdečních dutin, tak i zmohutnění svaloviny.

Takové zmohutnění však srdce paradoxně více namáhá, protože velikost řečiště koronárních cév je konečná a s

mohutnějícím srdcem se dále nezvětšuje. Srdeční svalovina tak trpí nedostatkem kyslíku a živin a pomalu degeneruje.

Tento proces vede postupně ke vzniku srdečního selhání a od určitého okamžiku je nevratný (i v případě vyloučení

vyvolávající příčiny).

Při "správně vedené" EPO technologii je s pomocí dalších preparátů nutné docílit mohutné hypervolemie. Jen tak je

možno zajistit zvýšení přenosové kapacity pro kyslík významně nad rámec běžných fyziologických možností.

Rozvoj krevního dopingu a jeho dnes nejvyššího stupně - "EPO technologie" byl zřejmě přelomovým bodem v oblasti dopingu

vytrvalostních sportů. Starší dopingové metody - stimulanty a ASS - narazily na svůj strop možností, neboť bez zvětšení přenosové

kapacity pro kyslík by se zvětšování svalové síly dělo jen v anaerobní oblasti a bylo by tak dokonce na úkor vytrvalostních schopností.

S aplikací krevního dopingu proto začíná "nové kolo" rozvoje síly i vytrvalosti, neboť hranice možností se posune podstatně výš.

Z tohoto důvodu lze předpokládat, že "EPO technologie" je v cyklistice metoda základní a klíčová, určující rámec, dávající prostor pro

aplikaci metod ostatních.

: (viz také Plazmaexpandery) Tento syndrom byl popsán v předminulém století jako pitevní nález u

E.7 Inzulin

Zástupci:

Inzulin, různé typy

Cílová tkáň:

Všechny tkáně kromě mozku, z dopingových důvodů svaly, ev. játra

Účinek

Umožňuje/zrychluje přestup glukózy s krve do buněk a její další zpracování. Má výrazný anabolický efekt, na rozdíl od

ASS daleko méně selektivní na svalovou tkáň. Mechanismus tohoto účinku je nejasný.

Nežádoucí následky

Náhlá hypoglykemie

(hypoglykemické koma), v krajním případě až smrt. Opakovaná hypoglykemická komata závažně poškozují mozek.

Neselektivní anabolický efekt vede k nárůstu podílu tukové tkáně.

V kulturistice se inzulin používá jako součást anabolických programů spolu s ASS, ev. STH a salbutamolem - zřejmě jako ""otevírače

brány buňky" pro energii a aminokyseliny. V cyklistice tento důvod není pravděpodobný.

Přesto podle občasných nálezů "razií" inzulin zřejmě zneužíván je. Předpokládám, že důvodem je snaha urychlit obnovení zásob

svalového inzulinu. Podle mého názoru patří ale tato představa do kategorie pověr, neboť zároveň se zrychlením vstupu glukozy do

buněk vzroste i podíl glukózy na úhradě energetických potřeb a tedy její spalování.

II.

(pokles hladiny krevního cukru). Hluboká hypoglykemie může vyústit v bezvědomíDopingové metody

A.

Krevní doping

B. Zákázány jsou všechny metody krevního dopingu tedy podání jak transfuze vlastní, tak cizí krve i koncentrátu červených

krvinek.

Rozmach krevního dopingu v původní podobě předcházel zavedení EPO. Nejčastější byl postup analogický autotransfuzi před

plánovanými chirurgickými výkony: V přípravném období byly sportovcům opakovaně prováděny odběry krve. Z této byly

připravovány koncetráty červených krvinek, které pak byly jako krevní konzervy skladovány. Podáním před výkonem bylo

dosaženo kýženého nárůstu hematokritu.

Tato metoda měla mnoho nevýhod. Veškeré manipulace - odběry, separace červených krvinek, jejich skladování i retransfuze

jsou poměrně nákladné a náročné na čas i prostor. Dlouhodobě skladovaným červeným krvinkám trvá údajně až 24 hodin než

dosáhnou plné přenosové kapacity. Skladováním jsou poškozené, takže jsou z oběhu poměrně brzo eliminovány. Opakovanými

odběry časně po sobě následujícími se může kostní dřeň vyčerpat, takže sportovec náhle není schopen se vrátit na žádoucí

úroveň před odběrem a celá příprava náhle ztratila smysl.

Z těchto důvodů se po zavedení EPO od této metody rychle ustoupilo.

Poznámka k hodnocení hematokritu

maximální přípustné hodnoty podílu červených krvinek na celkovém objemu krve (hematokritu), případně i maximální přípustné

množství krevního barviva na jeden litr krve. Překročení tohoto limitu ovšem není, jak se někdy mylně v tisku uvádí, známkou

dopingové pozitivity ani přímým důkazem nepovolené podpory výkonu, protože se jedná o relativní čísla a může jich být

dosaženo nejen zvýšením podílu hemoglobinu, ale i snížením podílu plazmy jako tekuté složky (dehydratace). Jde tedy pouze o

stav, ve kterém sportovec není schopen závodit (jako kdyby byl nemocný). Po pozitivním nálezu následuje většinou třítýdenní

zákaz startů, nikoliv jako opatření kárné, ale jako opatření k ochraně zdraví. Pokud je po této době opakovaný odběr v limitu, je

sportovec uznán schopným závodů bez dalších následků.

Důkazem krevního dopingu naproti tomu není nález vyššího hematokritu, ale nález nadlimitního množství dlouhodobým

skladováním charakteristicky změněných červených krvinek.

C.

: Sportovní federace testující hematokrit svých sportovců mají každá své limityPlazmaexpandery a umělé přenašeče kyslíku

D.

experimentů

Zástupci: Dextran, Hydroxyetylstarch (HES) - plasmaexpandery. Umělé přenašeče kyslíku jsou zatím ve stadiu klinických

Cílový systém:

Krevní oběh

Účinky:

Plasmaexpandery

roztoků by neměly přestupovat do tkání, ale naopak tekutinu ze tkání částečně přesouvat do oběhu. Způsobují pokles -

"naředění" - hematokritu a relativního množství krevního barviva (hemodiluce) a naopak zvětšují cirkulující objem

(hypervolemmie). Kromě toho se předpokládá, že přítomnost plasmaexpanderů poněkud snižuje viskozitu krve. Tím by mělo při

jinak stejném tepu a krevním tlaku dojít ke snížení srdeční práce, nutné k překonání odporu cévního řečiště a tedy i určité

úspoře kyslíku pro svaly. Na rozdíl od přenašečů kyslíku není látka obsažená v tomto preparátu sama schopná přenášet kyslík z

plic ke svalům.

: Původně určené jako náhradní roztoky při rozsáhlých krevních ztrátách. Na rozdíl od běžných infuzních

Umělé přenašeče kyslíku

pro kyslík při masivních krevních ztrátách. Z důvodů vysokého rizika závažných vedlejších účinků nebyl dosud žádný preparát do

klinické praxe zaveden.

: Vyvíjené se záměrem současné náhrady cirkulujícího krevního objemu a transportní kapacity krve

Nežádoucí následky:

Plazmaexpandery

: Při dlouhodobém užití, zejména zároveň s manipulací s hematokritem "Mnichovské srdce" - viz EPO

Umělé přenašeče kyslíku

: "Mnichovské srdce" - viz EPO

Alergické reakce

podávanou v masivním množství přímo do krevního oběhu, hrozilo vždy reálné a velmi vysoké nebezpečí život ohrožující

alergické reakce - anafylaktického šoku.

Ke zneužití plazmaexpanderů samotných dochází zřejmě ze dvou důvodů. Důvodem prvním je zjištění, že určitá hypervolemie

zlepšuje vytrvalostní schopnosti, zdánlivě paradoxně i přes snížení hematokritu (hematokrit je číslo relativní a tak se celková

transportní kapacita oběhu samozřejmě nezmenší). Podstata zlepšení je pravděpodobně v relativním usnadnění práce srdce

vyšším plnícím tlakem a objemem a tím možnost náhrady frekvenční práce ve vysokých tepových frekvencích výhodnější prací

objemovou.

Důvodem druhým je zakrytí manipulace s hematokritem (krevním dopingem či EPO) naředěním. Osobně se ale domnívám, že

jsou plasmaexpandery v současné době aplikovány zejména jako součást "EPO technologie".

: Vzhledem k tomu, že se ve všech mně známých případech přenašečů jednalo o cizorodou bílkovinu, navíc

EPO technologií

Použití samotného EPO totiž příliš mnoho prostoru pro vylepšení výkonnosti neskýtá. Uvědomíme-li si, že přirozenou cestou

můžeme dosáhnou u mužů hematokritu okolo 0,48 - 0,49 a vrchol přenosových schopností krve je mezi 0,51 - 0,53, je zjevné,

že přínos samotného EPO neodpovídá ani nákladům, ani riziku pozitivního dopingového nálezu. Podaří li se nám při zachování

maximálního přípustného hematokritu v cyklistice 0,5 zvětšit cirkulující objem z relativně běžných 7 na 8 litrů, získáme navíc

nezanedbatelných 14 procent celkové přenosové kapacity pro kyslík. Dalším prvkem EPO technologie se tedy stávájí

plasmaexpandery. Navíc jimi snížíme viskozitu krve a tedy i srdeční práci.

Při zvětšování cirkulujícího objemu ale záhy narazíme na další hranici, a to je maximální kapacita krevního řečiště a zejména

celkový průřez a potažmo proudový odpor periferních (svalových) krevních kapilár. V důsledku toho vzroste krevní tlak a srdeční

práce a původní zisk je eliminován. Do hry tedy vstupuje třetí člen - tzv. periferní vazodilatancia (preparáty na rozšíření cévního

řečiště). Zřejmě z důvodů nutnosti působit přímo na kapilární řečiště a nikoliv na odporové prekapiláry se nepoužívají obvyklé

preparáty, určené k léčbě vysokého krevního tlaku, ale lék původně určený k urychlení hojení popálenin a kožních defektů.

Tento přípravek sám o sobě nemá s největší pravděpodobností vliv na výkonnost a není tudíž na seznamu zakázaných látek.

Pokud se podaří předchozí kroky sladit, je možné získat k nezanedbatelnému nárůst výkonnosti, vyvstane ovšem další

komplikace. Po ukončení zátěže dojde k velmi těžko ovlivnitelnému uzavírání svalových kapilár a tím pádem k relativnímu

snížení kapacity cévního řečiště a hypervolémii. Velký objem tekutin přitom ledviny nemusí dokázat včas vyloučit. Část tekutin

se může přesunout do podkoží a způsobit otoky, ovšem část zůstane v oběhu. Právě objemové přetížení srdce mimo sportovní

zátěž je s velkou pravděpodobností důsledkem postupného rozvoje "Mnichovského srdce". Nabízí se proto čtvrtá

pravděpodobná složka EPO technologie, a tou jsou diuretika (prudké zahuštění krve ovšem hrozí embolizací a tak se dopující

pohybuje mezi dvěma ohni).

Z předchozího je zřejmé, že "správně aplikovaná" EPO technologie může sice přinést nezanedbatelný výkonnostní zisk, zároveň

je ale vysoce nákladná a hlavně náročná na znalostní zázemí. I vzhledem k mnoha rizikovým a špatně ovlivniteným faktorům je

zatížena velkým nebezpečím závažných a život ohrožujících komplikací (embolie, hypertrofie srdce).

můžeme nazývat komplex postupů a přípravků, vedoucích k maximalizaci transportu kyslíku z plic do tkání.

Přenašeče kyslíku

pasmy. Za normálních okolností plazma přenáší jen tolik kyslíku, kolik je v ní rozpuštěno. Množství prakticky využitelného

rozpuštěného kyslíku přitom odpovídá rozdílu parciálních tlaků kyslíku ve vzduchu v plicích a parciálního tlaku kyslíku ve tkáních.

Kdyby se se ale v plasmě (t.j. mimo červené krvinky) nacházela nějaká látka, schopná kyslík přenášet stejně jako hemoglobin v

krvinkách, vazebná kapacita krve by významně vzrostla. Navíc by tato látka působila i jako plasmaexpander.

Podle mých, v tomto směru nevelkých znalostí již bylo připraveno několik preparátů, většinou na bázi modifikovaných zvířecích

hemoglobinů. Veškeré podobné přípravky mají ale jednu zcela zásadní slabinu - vzhledem k tomu, že se bude vždy jednat o

látku chemicky poměrně složitou, bude se chovat jako cizorodý antigen. Masivní infuze takové látky do oběhu (už z podstaty

funkce plyne, že její množství musí řádově odpovídat množství hemoglobinu, tedy okolo 150g na každý litr) znamená téměř

stoprocentní riziko těžké a život ohrožující alergické reakce, ne-li hned při prvním, tak při nejbližším dalším podání. I kdyby byl

takový preparát vyvinut jako život zachraňující (což by opravňovalo riziko jeho jednorázového podání jako v tu chvíli jediné

řešení život ohrožující krevní ztráty), určitě ho nebude možné použít opakovaně jako dopingový prostředek. Podání jinak než

přímo nitrožilně přitom z principu (stejně jako u plasmaexpanderů) není možné vzhledem k množství a znehodnocení při

průchodu trávicím traktem a játry.

E.

: Další možnost, jak rozšířit transportní a zásobní kapacitu krve pro kyslík je zvětšení přenosové vlastnostiFarmakologická, fyzikální a chemická manipulace

cévkou přímo v těle závodníka, "maskující" látky).

Z popisu je zřejmé, že se jedná nikoliv o postupy přímo zlepšující výkonnost, ale o metody mající zakrýt známky nepovolené látky

nebo postupu v moči. Frekvence použití těchto metod se v cyklistice zřejmě nebude přiliš lišit od jiných obdobných sportů.

II.

Jedná se o metody, které mění integritu a validitu vzorku moči při kontrole (farmakologická blokáda tvorby moči, záměna močiSkupiny látek podléhající určitým omezením

Z těchto látek je pro cyklistiku z hlediska dopingu významnější jen skupina

A.

Glukokortikoidy

Zástupci: Hydrokortison, prednison, budesonid a další

Cílová tkáň:

Všechny buňky, receptory pro glukokortikoidy,

Účinky:

Mozek: V malých dávkách euforizující, ve vyšších deprese

Svaly: Usnadňuje glukoneogenezu (přeměnu bílkovin na glukózu jako energetický zdroj).

Imunitní systém: Blokování zánětu jako obranné reakce (včetně zánětu z přetížení. V důsledku toho snižuje bolest (svaly,

klouby, úpony, vazy)

Nežádoucí následky

Snížení imunity, poruchy regulace krevního cukru, osteoporóza

Podle některých nepřímých známek (uveřejněné studie) se lze dohadovat, že glukokortikoidy byly v cyklistice minimálně testovány

jako prostředek k usnadnění a prodloužení dlouhodobé a opakované submaximální zátěže - snížení bolestivosti svalů, usnadnění

glukoneogeneze. Druhá teoretická možnost je jejich využití jako náhradního zdroje kortikoidů při některých typech přetrénování, při

kterých organismus přestane na zátěž odpovídat ochrannou stresovou kortikoidní reakcí.

Zdroje: Bednář B. et all: Patologie; Jenschke J., Nekola J., Chlumský J.: Doping v číslech a komentářích, Kolektiv autorů: Remedia;

internet

Text zachovává dělení látek a postupů podle antidopingového výboru MOV

 


, nandrolon, THG, DHEA a mnohé další (deriváty mužského pohlavního homonu testosteronu a

 
rockmachine.webgarden.cz by Zdeněk Bárta (c) copyright 2006-